Roky 1355 - 1849

Nástin vývoje obce od prvních písemných záznamů roku 1355 do roku 1849

1355 - první zmínka v deskovém zápisu

- v Bohušicích sídlil rod Markvartů resp. Markvart z Bohušic s manželkou a později pravděpodobně jejich synové Jan a Petr z Bohušic

1364 – část Bohušic „měl ve svém držení“ Ježek zvaný Šosek (nebo také Šolín); ještě tohoto roku prodal Šosek svůj majetek v Bohušicích Nevlasovi z Lesonic

1365 – bratři Nevlas a Markvart z Lesonic (z Lesůněk) koupili od Petra z Bohušic jeho dvůr, mlýn a jeden lán polí

1366 – sídlí zde „jakýsi Vyknar„ s manželkou Markétou

1369 – Markvart z Lesonic prodal svůj majetek v Bohušicích svému bratru Nevlasovi z Lesonic

Na sklonku vlády Karla IV. – drobná šlechta se začala zadlužovat, a když neplatila dluhy přicházela o majetek

- Bohušice přechází do vlastnictví Jindřicha Shellenberga a jeho syna Alexandra

1379 – polovina bohušické tvrze, dvora, podluží a ostatního se stává majetkem Smila z Police

po roce 1395 - dochází k bojům mezi markrabaty Joškem a Prokopem (synovci Karla IV.), dochází k loupení a zmatkům, takže o držitelích Bohušic nejsou zápisy

1409 – Bohušice (nebo jejich část) byly v držení Vznata Hechta z Rosic

1412 – část Bohušic stále vlastnil Petr z Bohušic se svou manželkou Voršilou; můžeme uvést, že podle deskových zápisů (1381, 1385, 1412) byl bohušických dvůr „alodní“ (nebo allodiální) tj. svobodný, z panství vyvázaný

1416 – vlastnil nepatrnou část Bohušic Jakub, řečený Ocásek z Bohušic, ten svůj majetek prodal Onšovi z Bohušic

- většinový vlastník byl Beneš z Krhova – ten však svůj podíl prodal Stiboru z Mezimostí

1416 – 1437 - války, nezapisovalo se do knih

1437 – Bohušice měla v držení Johanka – dcera Stibora z Meziměstí, resp. z Bohušic, se svým manželem Dětrou z Ratišovic

1447- vlastníkem části vsi je Diva z Bohušic (má problémy se soudy; v souvislosti s jeho jménem se objevují i tato jména: Vilm z Bolíkovic, Zdeněk z Valdštejna,Jan ze Sadku, Ctibor z Okrašovic)

1481 – Bohušice v držení Johanky z Bohušic a jehího syna Hynka Dětry

1492 – Johanka se synem prodali tvrz, dvůr i ves Zikmundovi Manovi z Manova s manželkou Kateřinou z Hlinného. Po Zikmundovi vlastnili Bohušice Václav Man z Manova a Alexandr z Chlévského

1522 – Bohušice držel Jan Kuba z Kunštátu, ale držel jen polovinu, o kterou přišel roku 1531 tím, že byla „odhádána“ a přidělena vladykovi Janu z Hrochova“. Druhá polovina patřila „jednomu z Perštejnů“

1566 – Bohušice vlastnil Jan Hynek ze Sloupna spolu s ním vlastnil Bohušice Tandaryáš Bulla z Bořitova, později přešly Bohušice spolu s Vícenicemi pod správu pana Tasa Meziříčského z Lomnice. Od roku 1609 do roku 1615 se vystřídali v držení Bohušic: paní Kateřina Meziříčská z Lomnice, její manžel Zikmund z Tiefenbachu, Petr Rechenberk ze Želetic na Jaroměřicích, Arnošt Stokhornar ze Storejnu a jeho manželka Kateřina rozená z Terešova

1619 – Arnošt Stokhornar se zapletl do povstání proti králi a jeho majetek byl zkonfiskován (jeho cena byla asi 18 000 zlatých)

1622 – Bohušice byly rozděleny – část držel Mikuláš Prusenovský a část Milota Hynek

1628 – královská komora prodala „bohušické zboží“ s poddanými ve Vicenicích a s domem ve Znojmě Gerhartovi z Questenberku; od této doby patřily Bohušice k jaroměřickému panství. To mělo pro Bohušice nepříjemné následky, protože z každé várky piva, která se zde uvařila muselo být odvedeno Gerhardu z Questenberku 15 bílých grošů a později stáhl Gerhard vaření piva na sebe, což mělo pro Bohušice negativní ekonomické následky.

1648 – na jaroměřickém panství vypukl mor jako důsledek vojny; zemřelo asi 148 lidí

1775 – poddaní jaroměřického panství se zúčastnili nevolnického povstání

1821 – robotní vzpoura poddaných z jaroměřického panství, z bohušických poddaných byli zatčeni 2 účastníci vzpoury – Jiří Urbánek a Šimon Svoboda; Bohušice byly součástí panství Jaroměřice až do roku 1849